Zase mám srdce až někde v krku, za jeho…

Zase mám srdce až někde v krku, za jeho tlukotem slova se příčí, ve svojí dlani teď cítím tvou ruku, ta moje nesmělost mě jednou zničí! Je přeci tolik slov co věty tvoří, pro mě je každé jak na štěstí sázky, dívám se na tebe a uši mi hoří, ve mě jsi zažehla i plamen lásky.