Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s…

Ginsbereg navštíví Goldbergův obchod s nábytkem, aby si koupuil kredenc. "Kredence nevedeme," oznamuje Goldberg, "ale mám pro nich návrh, máme hodiny, jdou a koupěj si nějaký pěkný." "Ale kde", povídá Ginsberg, "na co jsou jednomu hodiny". "Naco?", žasne Goldbereg, "tak jak to udělaj, aby ráno nezaspali?". "Soused si vždy o půl sedmý ráno pouští rádio a to mně probudí." "No dobře, a to ani nikdy během dne nepotřebujou vědět, klolik je hodin, jak to zaříděj, aby věděli, kdy maj jít do práce a pak z práce...?" "Jednoduše. Než vylezu z postele, oholím se, vyčistím si zuby a umyju se, je sedm hodin. Než se nasnídám a přečtu si noviny, je půl osmý a akorát čas jít na autobus, abych byl ta akorát v osm v práci. V poledne sousední továrna odtroubí začátek a konec polední pauzy a v pět pak odtroubí i konec pracovní doby. A než se vrátím domů, navečeřím se a podívám na televizi je devět a čas jít spát. No a druhý den se zase všechno opakuje. Takže mi řeknou, k čemu by mě byly hodiny?" "No, ale jak třeba určej čas, když se probuděj uprostřed noci?" "Jednodušše, mám přece trumpetu." "Trumeptu? Jak oni trumpetou určujou čas?" "Vy lezu na balkon a silně zatroubím a ten antisemitista od naproti vyleze z okna a zařve: Hej, ty Žide bláznivej, co troubíš na trumpetu ve tři hodiny v noci!"