Když v brzkém jitru Tě po tvářích…

Když v brzkém jitru Tě po tvářích laskají
letního sluníčka paprsky hřejivé
a do hebké pleti se vpíjejí potají
krůpěje rosy, tak příjemně chladivé.
Pak v ten okamžik prchavý i vlídný vánek Tě pohladí,
lehce dýchne Ti do vlasů a rty Tvé planoucí
svým letmým polibkem něžně Ti ochladí.
Tehdy rád byl bych paprskem, vánkem či krůpějí,
ránem i nocí vedl Tě loukou i lesem.
Není to lehké, když dva stále se míjejí...
Snad již vše marné, ale já z kamene nejsem...